BTK EuroBike Praha

Probouzím se s těžkýma nohama po včerejší Odolce a jdu si udělat vločky. Koukám na teploměr a tam se rtuť nepřehoupla ani přes 10°C. Co to sakra je? Do zavazadla přibaluji čapáky, návleky, tepláky a celou zimní výbavu.

Řízení do Hořic bylo mojí noční můrou – furt pršelo, silnice klouzala a moje chabé zkušenosti situaci moc nenahrávali, ale vše dopadlo dobře a do Hořic jsme dorazili včas. Na náměstí je teda minimum lidí. Trochu se děsím nízké účasti. Naštěstí akorát přijíždí moje tehdejší přítelkyně, tak se aspoň částečně zbavuji nervozity z té zimy. V autě jede topení na plné kule a čekám na start co možná nejdéle. Dlouhá už nastoupila a tak tedy vylézám a řadím se. Naštěstí mám aspoň druhou lajnu, ale je tady zoufale málo lidí, tak snad nepojedu sám. Na poslední chvíli se rozhoduji, že pojedu krátký/krátký, tak snad nikde nezmrznu. Bohužel, start se o kousek posunul a všichni jsme vymrzli. Úvodní stoupání asi 200m po startu se jede ve vražedném tempu a já se za boha nemohu dostat do tepu. Svaly mi asi bouchnou. Mlátím se, abych aspoň je trochu prokrvil. Následný sjezd po mokré silnici, v 55km/h, je celkem krutý. Snad mě ty moje Micheliny udrží. Nájezd do terénu  přes prudkou pravou a následnou levou, nebyl vůbec vidět. V tahu řadím prasácké převody a modlím se, abych netrhl řetěz. První skupina ujíždí a já nic nevidím- zapařují se mi brýle i ve sjezdu. Dávám je tedy na helmu a jedu bez nich.

Jezdecká chyba- uklouznutí na kořenu v prudkém stoupáku mne nutí kousek běžet. Cyklokrosové naskočení a jsem zpět.

Asi bych měl ještě zmínit, že celý den, celou noc a celou dobu před startem pršelo – dovedete si tedy představit, jak trať asi vypadala. V kombinaci se suchým pláštěm se mi ale kupodivu jelo dobře. Po dobu stání v koridoru naštěstí nepršelo, po nájezdu do terénní části se déšť opět spustil z nebe.

Bohužel Vám nepopíši trať... Vůbec nic z ní nevím. Pamatuji si jen nějakého divočáka, který nám přeběhl přes cestu zhruba v půlce závodu. V očích jsem měl víc písku než na pískovišti – neviděl jsem absolutně nic. Zhruba v půlce závodu jsem se také chytl bajkera z hradeckého týmu HSK a jeli jsme spolu. Asi 5km před cílem se jelo po rozbahněné polní cestě s půlmetru hlubokými kalužemi. Což o to, to by se dalo, ale v kombinaci s předjížděním jedinců z dlouhé, to byla vražedná aktivita. S borcem z HSK, jsme jeli celkem slušnou kudlu.  Jel jsem akorát druhou figuru, když v tom se mi před bajka připletla jedna slečna a já s převodem 3x7 ztratil kontakt po prudkém brždění. Junior to nebyl, takže klid.

Výjezd z polňačky byl veden zahrádkářskou kolonií. Jedu asi 35km/h a skupinka fanoušků mě navádí doprava. Zatáčku projíždím v klidu, ikdyž to klouže. V tom se přede mnou však objevil organizátor a hned za pravou mě navedl do leva mezi ploty. Tak já přes smyk, ve 30km/h, projíždím točku asi 2cm od plotu.

Nájezd na silnici a organizátor hlásící kilometr do cíle mě maximálně nakopává do závěrečného betonového sjezdu.

Hurá! Náměstí! Zvedám ruku a jsem úplně ve smrti. Podávám si ruku s borcem z HSK, vítám se s rodinkou, která se mě štítí :-). Ani pusu od přítulky jsem nedostal :-D.

Parádní  informace je, že jsem 1.! Mám neskutečnou radost. O dost horší informací bylo to, že nejsou sprchy a doporučení spíkra, že se máme vykoupat ve wapce, mi nepřišlo ani trochu na místě. V 10°C se koupat venku, vymrzlej a studenou vodou... To si asi dělá pr*el, né? Nó, nedělal!

Měl jsem na sobě asi 20Kg bláta, tak mi nic jiného nezbylo. Naštěstí byla wapka vedle hasičárny, kde mi Jirka domluvil sprchu. ÁÁÁ! Teplá voda. Měl jsem úplně modrá kolena a ruce...

Nakonec jsem tedy dojel  1. v kategorii a 6. celkově což je parádní výsledek!

 ©Pajan