BTK EuroBike Praha

Dobré ráno Praho! Sakra, to je zima! Je konec června a ono je asi 15° C. Konec řečí, jede se závodit! No spíš slušně potrénovat. Letos pro mě bude AvionCup spíš slušnou tréninkovou porcí, nežli závodními dostihy. Další víkend mě čekají dva důležité závody a tak se nesmím zničit tady, kde mi nejde o bednu.

 Navlečený v rukávcích a kolenech, přijíždíme do prostoru startu spolu s kamarádem Martinem Roithem, pro kterého to bude první a možná i poslední letošní závod. Za chvíli nás nachází i týmový kolega Václav Šuser. Nakonec i další nezávoďák Viktor Sochor, který je ve stejné situaci jako Martin.

Slušně zajištěný závod láká každý rok víc a víc lidí. Letos již přes 300.

Těsně před startem ještě hodně prší a v očekávání „silničního“ závodu trochu přifukuji zadní plášť, což se pak jevilo jako osudová chyba – nechci ale předbíhat.

Jdu se vyjet spolu s Vaškem. Trochu jsme vychladli když jsme čekali ve stanu než přestane pršet. S Martinem a Viktorem jsme se rozloučili – uvidíme se stejně až v cíli.

Vašek bere první lajnu úplně vlevo. Já mám druhou uprostřed. Mám jen starosti z té délky. Jsem zvyklý jezdit do 1:15h, tady to bude určitě delší...

3... 2... 1... Start! Výstřel, pár loktů a elita se ujímá vedení. Naštěstí jsem se moc nepropadl a držím se čela. Valíme po silnici kolem čtyřicítky. Vaška nevidím.  První křižovatka, pravotočka a já se usazuji v první řadě závoďáků, úžasný to pocit! Další pravotočka pod mostem, celkem mačkanice. Hele, Vašek! Chytám se ho, ale nejednou prudká brzda, pár lidí padá. Panely uprostřed silnice nikdo neočekával. Čelo nastupuje, já jsem ucpaný. Další panely před odbočkou už vidím. Zase je tam press, nicméně jedu na trávu a beru to okolo. Pár lidí zase padá. Ovšem kolem trávy jsou rozmístěny šutry, musím to objet a to mě stojí moc času. Na vrcholku kopce však jede vlak a tak čelo zpomaluje. Snažím se je dojet, ale jede se moc rychle, nedá se to. V kopci mi dochází a tak už jedu jen tempo.

Nájezd do terénu u mostku. Zahlédl jsem Vaška, zrychluji, ale zadní kolo nemá žádný záběr. Seskakuji a běžím vstříc prudkému kopci. Vaška mám před sebou tak 10 metrů. Nahoře nasedám, ale oba kufry jsou obalené mazlavým blátem a než se rozjedu skupinka rychlíků je fuč. Stíhačka nemá smysl, usuzuji.

Na cestě za kopcem se formuje jiná skupinka, ze které jsem však nejrychlejší a sám nechtěně ujíždím. Nájezd do terénu, který je totálně rozmáčený a uklouzaný, mne rozsekává. Zadní, maximálně nabušené kolo, se nechytá. Přední klouže jak na ledu. Slézám a běžím.

Na konci tohoto úseku mě dojíždí Ilona Bublová (RockMashine Cyklomax), které to po blátě neskutečně jede. Cyklokrosově naskakuji a snažím se jí chytit a daří se mi to. V následném stoupáku jí však ztrácím, mám navrch.

Takhle to šlo furt dokola. Ve sjezdech a výjezdech ujíždím, v terénu jsem dojet a po rovině jedem spolu. Zhruba v půlce rezignuji, protože před námi, ani za námi široko daleko nikdo nebyl. Jedeme tedy spolu – věděl jsem, že to byla první žena celkově a tak jsem ji chtěl dovézt alespoň do cíle.

Stoupáme po asfaltu a na vršku vidíme občerstvovačku. Jdu na první figuru, chci si vzít vodu. Bohužel to byl jen optický klam a stanice byla kousek za vrškem ve sjezdu. Ve sjezdu! Jedu skoro 60 km/h a týpek na mě volá jestli chceme vodu a my jsme jen udělali vžum, vžum. Dole pod kopcem jsme se s Ilonou celkem zasmáli.

Nebudu to natahovat - zhruba 3km před cílem mi dochází a Ilonu pouštím před sebe ať jede. Cestou mne předjedou ještě dva muži. Ilona mi v cíli následně moc děkuje. Mám alespoň radost z toho, že jsem jí pomohl k vítězství.

V cíli jsem pak počkal na Vaška, který píchnul ve stoupáku za Vonoklasy, Vikina a Fidela :-)

Zkoukli jsme vyhlášení a s dobrým pocitem ze závodu jsme odjeli domů.

Závod jsem bral jako dobrý trénink už od začátku. Potrénoval jsem tedy hodně kvalitně a to bylo hlavní. K tomu jsem měl celkem slušný pocit z výsledku, i když jsem chtěl být nejhůře 30.