Jdi na obsah Jdi na menu
 


Galaktický Tálín

21. 5. 2012

Již druhý závodní víkend této sezony s sebou přinesl velkou neznámou pro moje tělo i mysl. Na předsezónní týmové schůzi jsem si totiž naplánoval, že odjedu kompletní kalendář Galaxy serie. Ale pozor! Na dlouhých trasách! Jó, zbláznil jsem se...

Sobota začala hodně brzy. Vstávám už někdy před 5. ranní a to je pro mne smrt, už před startovním výstřelem. Posádku Lukášova autobusu tvoří Lukášův táta, jakožto řidič, já, Klokan a Lukáš alias Koláč – tedy nejmladší členové týmu BTK. Po cestě snídám své oblíbené ovesné vločky s bílým jogurtem a ovocem dle chuti. Co udělá pár kapek jogurtu na černých teplácích asi nemá smysl rozpitvávat :-).

Na místě startu, tedy v jihočeském Tálíně již nějakou dobu pobývá zbytek našeho týmu – Eklič, Jitka a Zuzka Ševčíková. Dnes jedeme bez Vaška, protože bojuje v Liberci v seriálu Simbio. Moje druhá Galaxyna, ale první dlouhá. Na silničce jsem si na vytrvalosti dal záležet, tak snad to bude znát a nechcípnu po mé tradiční hodince a tři čtvrt – ha ha.

Start se blíží a spolu s Klokanem a Koláčem stojíme +- ve druhé lajně „normálních smrtelníků“. S klukama jsme se domluvili, že se po startu na zhruba 5. kiláku zcucnem a pojedeme spolu tam, kam to půjde. „Pif paf!“ a je odstartováno! Koláč to rve jak Zlatý stránky a já za ním. Klokan se ztratil někde mezi za Sydney :-). Držíme čelo, jdu před Koláče a už začíná peklo... Úvodní stoupání vypadá jednoduše, ale fakt tak jen vypadá. Hluboké listí s klacky dělá pěknou neplechu. Po chvilce slyším, jak se hlásí Klokan a tak přidávám forsáž a dupu, seč mi nohy stačí. Jsme na vrcholu, Klokan mě střídá. Následuje sjezd a tam Klokan jede mimo stopu a předjíždí asi čtyři borce. Já jen dva, byl přede mnou pařez. Klokan ujíždí a po krátkém otočení zjišťuji, že se Koláč někam vytratil – jen mi v hlavě probliklo: „snad se někde nevysypal“. Klokan však několika skoky mizí v dáli. Já se nechci vyndat hned na začátku, tak se krotím a nejedu za ním stíhačku.

Trať byla suchá, ale pár blátivých úseků nadělalo hodně neplechy. V první bahenní lázni vidím Klokana a tak nastupuji  a snažím se ho dojet. Se svými Continentaly X-King jsem na blátě neměl ani metr a tak ve třetí louži házim tlamu a Klokan opět mizí v dáli. Tam mne dojíždí jeden týpek (týmovou příslušnost si nevybavuji) a jen jsme se krátce dohodli,  že je dojedeme. Za první občerstvovačkou nastupujeme a valíme asi 45km/h po rovině. Dojeli jsme opět na dohled ke skupince s Klokanem, týpek mě vystřídal a ke skupince mě dovezl. Nohy trochu pálily, ale ve skupině se přeci jen lépe jede. V tu chvíli jsme však najeli do úseku s blátem a dlouhou trávou, kde to vůbec, ale vůbec nejelo! Nohy mám na kaši. Vjíždíme do další bahenní lázně a za Klokanem v háku volím tu nejvhodnější stopu. Ovšem po asi 200m házím další tlamu a skupinka mi ujíždí znovu. Trochu na morál byl ten pohled, jak se těžce vydřený stažení náskoku ztrácí za horizontem. Zbytek okruhu se nesl v rytmu tempařských stoupáků a dlouhých sjezdů.

Hlavu vzhůru Pajane, jedeme dál! Končí první okruh a já si říkám, že bych to nejradši vohnul do cíle, prošitej jsem moc nebyl, ale vidina ještě jednoho kola mě děsila. Ve sjezdu na silnici mě dojela skupina s asi 6 členy. Do té jsem se chytl a vezl se. 2. občerstvovačka mě vytočila! Slepice tam sedí a čumí! Nic nepodávají a tak se skupina trhá a jedeme ve třech. O pár metrů dále stojí Lukášův táta a dává mi nový bidon s vodou – hurá, aspoň mám co pít.

Nespolupracující člen v naší trojici odjíždí pryč a já nestíhám ani klučinovi, co se mnou chtěl pokračovat. Jen si všímám, jak mě stíhá závoďák z BikeRanch týmu, kterého jsem v 1. kole potkal asi 5x. Čekám na něj a dáváme se do řeči. Jedeme spolu a je to fajn. Po pár kilometrech mu však dochází a tak pokračuji sám. V bahenní lázni č.1 házím další tlamu a opět mě dojíždí. Jedeme opět pospolu, avšak jen do prvního stoupání, kde dochází zase mě. Takhle to šlo až do závěrečného stoupání, ukončeného výběhem.

Ale nepředbíhejme.

 Asfaltové stoupání ve druhém kole je zlomové. Přichází na mě křeče. Dávám si MagnesLife – ale moc pozdě. Zastavuji, jsem úplně vyndanej! Po asi pěti minutách nasedám. V tu chvíli mě předjíždí Zbynďa Holubovský. Po pár kilometrech ho předjíždím – nevypadá vůbec čerstvě.

Táhlé stoupání uprostřed lesa a já jsem úplně ve smrti. Nevim, jak se jmenuju, točí se mi hlava, nohy jsou na kaši, kolo s blátem má asi 15 kilo. Otáčím se a vidím známý dres! Koláč! „Lukáši nazdár, co ty tady?“, táži se z posledních sil. Zavěšuji se za jeho zadní kolo, po pár metrech jeho strhujícímu tempu nestačím a posílám ho kupředu bez ohledu na mě.

Potkávám BikeRanche. V již zmíněnym kopci s výběhem mi ujíždí už definitivně. Opět zastavuji a dávám se do kupy. Zobu poslední Suk. Ten mě nevídaně vrací do hry a já poslední kilometry jedu jako po startu, průměrem kolem 28km/h. Silnice vedoucí do Tálíná ze mě vymačkává poslední síly, abych ještě někoho předjel. Zmáhám se jen na dědu v dresu piva Platan. Navíc ani nebyl z mojí trasy :-(. Už slyším spíkra, vidím oblouk, tak zkušeně zahajuji spurt, když v tu chvíli mě organizátorka posílá doleva, kamsi do pole. Néééééééééééééé! Asi kilometrová objížďka vsi po poli s lepivým bahnem. Kua šit!

Páska! Projíždím a slastně vnímám pípnutí čipu. Jsem ve smrti! Necejtim nohy, prdýl ani ruce... Už nikdy! To mi ale nevydrželo dlouho – o tom však v jiném článku.

První maraton. Člověk se má hodně co učit. Uvidíme co v Prachaticích. Tálín byl hroznej, ale mohl být ještě horší :).

 

 

GLX CYKLOŠVEC MARATON - Tálín
72Km – 21.4.2012

UMÍSTĚNÍ

V KATEGORII

30.

CELKOVĚ

78.

 

 

ČAS

3:28:44

ZTRÁTA NA VÍTĚZE (kat.)

+00:43:55

VZDÁLENOST

73,90 Km

PRŮMĚRNÁ RYCHLOST

21,6

PŘEVÝŠENÍ

1408

AV 

156

MX 

181

 ©Pajan