Duatlonská generálka
Újezdský duatlon – generálka
Během uplynulé neděle jsem si odzkoušel duatlonskou porci, která mě čeká už za pár dní. Vše bylo předem naplánováno. Odpoledne jsme tedy vyrazili před barák a simulovali depo. Foukal mírný vánek a teplota kolem 14°C mi byla příjemnou společnicí.
Krátké protažení a první běh. Záludných 3000m mi odměřuje vedle mě na kole jedoucí Stýv. Po půl druhého kilometru se otáčím a chytá mě levá achilovka… Tři volné kroky vše nahazují do doslova zaběhnutých kolejí. Příjemná rychlost i nálada mě hnala vpřed po dlouhé místní rovince. Dobíhám do „depa“ sundávám boty, nandávám tretry a tepovka povyskočí na 200 úderů. Klepou se mi ruce, ale sucháče na tretrách zapínám mrknutím oka.
Naskočil jsem na kolo a před sebou už jen viděl ukrutných 27 kilometrů o dost náročnějším terénem, než mě čeká v Újezdě. Po rovném asfaltu se řítím přes 35Km/h a cítím se skvěle. Poslední kilometr a půl jezdím kolem domu a zkouším nástupy a spurty. Doslova jsem chtěl dostat nohy do kaše, abych zjistil jak se mi pak poběží.
Seskakuji z kola a tepák opět křičí. Nestíhám se koukat na cifry, nasazuji boty a běžím poslední kilometr. Tempo zvyšuji a nohy poslouchají jako hodinky. Den před tím jsem jel chrťárnu přes Cukrák, která mě vyšla na 70Km, ale vůbec to necítím. Posledních 400M ještě zrychluji a nohy dostávají ceres jako blázen. Dobíhám a tepák na mě opět křičí nějaká čísla kolem 190. Za půl minutky jsem se vydýchal, zbalil věci a šel domů.
Zhodnocení časů a porovnání s loňskými výsledky mě uklidňuje a uděluje mi spokojenost a úsměv na tváři.
To samozřejmě ještě nic neznamená, ale myslím si, že mám dobře našlápnuto. Tak snad to výjde.
©Pájan