BTK EuroBike Praha

Sobota v pracovním nasazení... To byl den před závodem. Přítelkyně, špionka z Hradce, mi pečlivě hlásila situaci s počasím. Celý den pršelo... No, tak to bude zase na blátě, no. Podle informací od kamarádů z cyklobranže ,je trať rovinatá. Očekávám tedy naprostou placku, což se mi nelíbí.

V neděli se těžko probouzím. Venku však pálilo sluníčko z plných sil. V Hradci prý neprší, ale je trochu bláta – nevadí.

Balím pozávodní, lehké věci na sebe. Snad se počasí nezkazí a nebude zima.

Cesta autem odsýpala parádně. Za chvíli jsme byli v Hradci a už jsme hledali prostor startu/cíle. Parkoviště bylo u tamního psího cvičáku a krásného venkovního aquacentra. Prostor startu a cíle bylo poblíž u všesportovního stadionu. Ihned po vystoupení z auta na mě dýchla ta závodní atmosféra. Všude bylo cítit napětí, olej a DOTka :-). Všude naleštěná kola a oholené nohy (:-D). Za chvíli dorazila i přítelkyně, která mě zbavila částečné nervozity.

S rodinkou jsme obhlédli okolí stadionu a moc se nám tam líbilo. Prezentace proběhla v mém případě v klidu. U ostatních vznikly problémy s placením startovného, nakonec nastal i nedostatek čísel...

Zhruba 40 minut před startem, jsem se šel vyjet. Zvolil jsem trasu přes tamní most, kde byl mírný kopeček a dala se tedy lehce zvýšit tepovka. Pokračoval jsem po silnici dále. Při druhém okruhu jsem jel trochu dále a zajel jsem za značku „Cyklistům vjezd zakázán“ (vedle byla cyklostezka)  a zrovna kolem mě projížděli policisté na kole. Ozval se pískot píšťalky. Naštěstí jsem měl v plánu otočit se. Páni policisté naštěstí nelpěli na nějakém potrestání a nechali mě být. Pak jsem si je vychutnal ve stoupání na most (muhehe :-)).

Startovní koridor byl narvaný k prasknutí už od 11:05, což nechápu. Já dorazil někdy v 11:25 a postupně jsem se prokousal až do 4/5 lajny, což bylo dostatečné, vzhledem k tomu, že start byl za bránou dost široký. Vedro je teda k padnutí. Je asi 30°C.

K ZÁVODU

Odpočet a start. Pár loktů, ale už jsem za bránou. Řadím těžší kvalt a na plnej kotel valím kupředu. Předjíždím mraky lidí. Všeci na brzdách a já v plné rychlosti vlétávám do levé točky. V tu chvíli registruji rodinku. Nastupuji a valím na špičku. Zhruba na 10. fleku svěšuji nohy a jen se vezu v balíku. Úvodní 2km mají být po silnici a tak si všichni snaží vybojovat pozici před nájezdem do terénu. Po 500m jízdy se tempo navyšuje a valíme 45km/h. Snažím se udržet hodně vpředu, ale agresivní roj chrtů je neúprosný. Z dálky vidím organizátora, jak naviguje doprava, tak se cpu na pravou stranu vozovky. V tu chvíli se z čela ozvalo „pravááá“, na brzdy točka, nástup. A šlapeme po široké lesní cestě s kamínky. Je to naprostá rovina. Cpu se na asi 10. pozici a jede se mi skvěle. Na tepáku sice asi 180 tepů, ale rychlost zase přes 40. „Levááá“, brzdy, točka, nástup. Tak takhle to šlo dalších 7 kilometrů. Na 8. kilometru přišel menší stoupák.  Jede se do půlky pomalu. Pak nastupuje pár jedinců a tempo se zvyšuje. Zase pravá a na silnici. Kulíme opět přes 40. Je to hrozná chrťárna. Je to nástup za nástupem a jedu téměř na max. Ve chvíli, kdy jsem zvedl hlavu, jsem zahlédl cedulku „bufet 100m“. Koukám na tacháč a zjišťuji, že je bufet na 10. kilometru. No fajn... Stále mi však nejde do hlavy, jak můžou dát bufet na silnici, na rovinu, kde valíme jak blázni. Ovšem pak jsem na to přišel - „levááá“, točka, bufet, nástup. Jen jsem viděl, jak kolem mě letí kelímek. Z bufetu jsem nic neměl. Malá část svačí. „Mooost“, co, kde? Šup a jsem na mostě z klád. Vidím, jak se cesta zužuje a všichni jdou do vláčku. Snažím se tedy dostat se ještě o něco víc dopředu, ale prudké zabrání na kládě mi hodilo zadek mimo a najel jsem do soupeře. Ten se o mě naštěstí opřel a tak jsme to oba ustáli. Blátivý singlík, rychost kolem 15-ti nám prudce snižuje průměr. Další malý stoupáček, jedu na půl plynu. Bláta je tedy v tomto úseku požehnaně. Dál se zase valí po široké lesní cestě na kamínkách, tak, jako ze začátku. Pak přichází největší hardcore na této trati. Výjezd po rozmočené písko-štěrko-kamínkové cestě. Před tímto úsekem jsem jel podlahu a tohle mi teda nesedlo. Dosahuji 187 tepů a umírám. Tempo držím až na vrcholek, ale tam mi dochází. Nechci se utavit a tak si vystupuji. Ovšem za mnou nikdo nebyl. Jedu tedy sám. Po 600m se dávám trochu do kupy. Tam se jede po polní cestě u louky. V tu chvíli mě dojíždí Roman Lehký z mé kategorie, spolu s nějakým Mužem. Ten mi říká, že mě dotáhnou. Neváhám a chytám se jich. Skupinku, která mi ujela, jsme skutečně dojeli v Hodešovicích. Potkala mě však menší krize. Snažil jsem se sice dostatečně pít, ale i tak se o mě pokoušely křeče. Vytahuji gel a nechávám skupinku opět ujet. Gel je ve mě, a pokračuji konstantním tempem dál, opět do lesa. Tam je mírný stoupáček. Gel začal působit a tak své tempo navyšuji. Dojíždí mne však někdo z HSK. Je teda sice úplně grogy, ale chvilku mi odtáhl. Nicméně to byl důvod aspoň trochu jet. Byl to nejspíše znalec místních terénů a tak v úseku KDE CHYBĚLO ZNAČENÍ, byl vzácnou oporou. Dojíždí nás nějaká dvojice. S borcem z HSK na ně čekáme. Ti mne po chvíli střídají v tahání. Frčíme před 45km/h na lesní rovné cestě. Jsem totálně ve smrti a dochází mi pití. Dávám si jako poslední záchranu MagnesLife. 2 borce ze zadu, včetně HSK, ztrácíme. Kousek od Hradce, při výjezdu z lesa, chytáme odpadlíky z první skupiny. Super, je nás víc, lépe se pojede. Po kilometru nás dojíždí borci, kteří nedávno od nás odpadli. Je nás zhruba 8. Vezu se tak na 6. pozici a snažím se nasbírat pár sil. 26. kilometr, nájezd na polní cestu, později singlík a dochází mi pití – ty 4km snad zvládnu nepít. Jedeme ve vláčku, vezu se stále na 6. figuře. V dálce se tyčí domy Hradce Králové – je to blízko. Ááá, křeč a další a další. Jedu na jednu nohu. Bolí to jako blázen. Jsem ve smrti, ale nechci to vzdát. Frčíme kolem rybníka, kde je konečně nějaký lepší vzduch. Brzdy, „ááággrhh“, smyk, cák! Borec, asi 3 figury přede mnou spadl z lávky do potoka. Všichni na brzdách a pomalu projíždějí přes lávku se slovy „Jseš v pohodě?“.

Prudká změna tempa mě pohřbívá. Pouštím dva borce zpoza mě a pomalu se šourám v křečích do cíle. Už slyším spíkra a tak na to trochu šlapu, ať tam nepřijedu jak největší lemra. Ze zadu se však přiblížil Petr „PeBe“ Beneš se slovy „přidééj“, tak valím víc. Před cílovou rovinkou byly kolem stromu namotaná cyklokrosová esíčka, která mě už vyndaly kompletně! V cíli jsem podle neoficiálních informací  17. celkově. To není zlé, říkám si. Okamžitě zastavuji u stánku s občerstvením. Beru pomeranče a melouny, pití nikde!? Beru tedy ještě pár melounů.

Okamžitě hledám stín a sundávám triko. Přítulka doráží asi 2 minutky po dojezdu. Rodinka chvliku po ní. Průměr přes 30km/h udivuje i mě.

Jdu si pro tomatové těstoviny a Birella...

Jdu do sprchy, do areálu Všesportovního stadionu. Co mé oko nevidí? Zahradní sprcha na parkovišti... Ho hó... No tak se vykoupu v kraťasech, no. Všichni nadávají, ale nic se s tím neudělá. Provizorní převlékárna za stromem je lepší než nic :-).

Vyvěšují se výsledky z dlouhé do 70. místa, ale kde je krátká? Spíkr hlásí problémy s technikou a výsledky krátké se budou dělat z ručních záznamů...

Výsledky juniorů jsou tedy jen do 5. místa. Tam nejsem. To je ale divné. Jdu si zchladit žáhu nad jedním z pořadatelů, kterého na konci konverzace posílám do oněch míst.

Čekáme tedy dál... V době čekání si chceme koupit vodu, ale nemají... Mají zase jen Birella a tak čekáme na Birella. Těsně před námi pivo v levé pípě dochází, dvě fronty tedy čekají na jednu pípu – pivo teče proudem.

Nakonec si stěžuji i u ředitele závodu.

Později po naléhání se z červeného transportéru čipové technologie dozvídám, že jsem 6. Podrobnější výsledky budou na internetu. Tak jsem zvědavý. Balíme, odcházíme.

ZHODNOCENÍ

Budu hodně kritický. Za 400,- startovného, to byl horor. Jak jsem psal výše. Trasa byla snad srovnatelně hrozná jako ve Stromovce. Nechci se dál rozepisovat, musím to nejdříve rozdýchat. Snad mi Plzeň změní mínění o CMT :-).