BTK EuroBike Praha

Vyrážím od baráku na kole, chci se řádně vyjet. Přeci jen včerejší Lost in Prague, i přes nízké tepy, stopu na svalech zanechal. V propozicích byl konec prezentace stanoven na 9:30, tedy hodinu a půl před startem, který se stejně o 15 minut posunul, kvůli nepřítomnosti záchranné služby. Registrace proběhla úspěšně a teď už jen naštudovat trať. Je to v prostoru holešovického výstaviště u horské dráhy. Většina trasy tedy po hrbolaté hlíně s řídkou trávou.

Z červené brány po zámkové dlažbě se jede zhruba 100 metrů. Míjím informační displej, kde se píše počet zbývajících kol. Doprava, mírný skoček přes obrubník, sklonění se pod stromem a stále točím doprava po trávě. Skoček na zapomenutý chodník. Brzdy, levá kolem stromu a po hrbolech na plnej mezi keře. Pak zase pravá s velkým obloukem po ušlapané hlíně. Dlouhá rozbitá rovinka po trávě – na třikrát hledám rovnou stopu. Přejezd po betonových tvárnicích, zapomenutý chodník, vyjetá cesta od kolotočářů – tady to frčí přes 30. Větší boule a 180° točka na levou ruku, střední placka ze sedla a krátký výjezdík ve stoje po boulích. Po pravé ruce mám rozvodní skříň, kolem které jedu s centimetrovým odstupem – takhle to má být! Opět mírná levá, velká placka a po trávě do cyklokrosových esíček. Levá na brzdách, nástup, brzdy a pravá, nástup. Rozbitý a rozježděný mírný výjezdík na silovku se dvěma stopami. Pravá na chodník, další pravá – učím se jí říznout po trávě, páč na asfaltu je nějaký sypký bordel. Brzdy, hop, 3x5, ze sedla a obtočení kolem „fontány“. Zase pravá z mírného kopečka. Brzdy na asfaltu a prudká levá v ostrém úhlu. Takže zase ze sedla a mírný kopeček je za mnou. Táhlá pravá a buď sjezd po štěrku nebo skok schodů a cíl.

Spíše cyklokrosová trať, ale tohle mi sedí. Jsem přihlášen na krátkou, tedy 15kilometrovou trať. Loučím se s rodinkou, která mi přeje hodně štěstí. Chytám první lajnu a jsem spokojen. V tu chvíli mi však umírá tepák „NO SIGNAL“. No, tak po mnoha neúspěšných pokusech o oživení na to peču, holt pojedu jako za starých časů. Obhlížím, na koho si mám dát pozor.

Startovní výstřel, všichni vyrazili, jak lev za zebrou. Chci do terénu najet první a alespoň jeden okruh diktovat tempo. Ovšem po startu na rovince chytám hned asi 10metrový náskok. „Co se děje, nevyrazil jsem dřív?“ ptám se sám sebe s obavami. Nicméně nikdo nic nevolá a všichni jedou za mnou. Jsem v terénu a beru za to, jak se dá. Na konci prvního okruhu už mám celkem náskok, ale to mě rozhodně nenutí zvolňovat. V průběhu 2. okruhu předjíždím první závodníky o kolo. Lidi v cílovém prostoru se diví a komentátor odváděl skvělou práci. Další tři kola za to stále beru, pak mi mamka s Jirkou oznamují, že mám minutku k dobru. To je fajn a udržuji tempo na této intenzitě. V 1. /3 trati vidím na plno fandící týmové kolegy, Martina Ekla a Zuzku Ševčíkovou, ti mi dodávají další síly ke zrychlení. Už fandí i organizátoři :-).

Půlka závodu je za mnou a kontroluji situaci za sebou. Vidím jen Karla Holečka z Bike service Klecany, který jede na plno. Mamka opět hlásí něco přes minutu a tak jsem v klidu. V sedmém kole se o mě pokusila krize. Včerejší Losty jsou trošku znát, ale snad se nic nepokazí. V druhé půlce osmého okruhu, tohoto spíše cyklokrosového závodu, jsem opět v klidu. Deváté kolo už jsem zvolnil a dával pozor na pád nebo na nějakou technickou nepříjemnost. Desáté, tedy poslední obkroužení areálu výstaviště, již jedu na jistotu. Organizátoři tleskají a cílovým prostorem projíždím s úsměvem na tváři a se zvednutýma rukama! Jak já ten pocit miluju :-). Přijímám první gratulace od rodinky.

V cíli jsem s více než minutovým náskokem před již zmíněným Karlem Holečkem z BSK. Další minutu za ním pak dorazil Vlastimil Heinz.

Závod na 30km měl podobný průběh. Vedení se ihned po startu ujal Honza Hašek s Michalem Kohoutkem z Kelly´s BikeRanch. Michal za to pak zhruba v 5. okruhu vzal a Honza mu nedokázal kontrovat. Pořadí se až do cíle nezměnilo. Na třetí příčce pak dorazil Jakub Želina z týmu Varta.

Výsledky jsou vyvěšeny, jsem však započítán do nesprávné kategorie – Dorost. Podávám tedy svůj první protest. 18 let mi už bylo a tak bych měl být v kategorii Muži. Organizátoři mi vyšli vstříc, sice mám ve výsledkové listině ročník 1992, protože čipový systém je nastaven na ročník, nikoli na věk.

Vyhlášení – hrdě si stoupám na bednu. První bedna v novém týmu. Otevírám šampaňské a vítězně kropím fanoušky a soupeře.

Závod má určitě jistý potenciál, ovšem z mého pohledu spíše v disciplíně cyklokros. Závod byl na první ročník zvládnut celkem dobře, ale i tak mají organizátoři co dohánět.

 Jestli se tam ukážu příští rok nevím. Trať mi XC moc nepřipomínala, chyběl zde alespoň jeden sjezd a výjezd. Převýšení nulové. No uvidíme co s tím provedou organizátoři do příštího roku.

©Pajan